Smutek, smuten, smutný, zármutek: Pro tyto výrazy má hebrejština nejméně dvacet různých slov, která vyjadřují nabručenost, rozhořčenost [
1Kgs 20:43 ;
1Kgs 21:4], hořkost, rozzlobenost [
Ps 6:8 ;
Ps 31:10], nespokojenost, nevrlost [
1Chr 7:23;
Neh 2:1 -
Neh 2:3;
Pro 25:20], zděšenost [
Ezek 7:27], poníženost, pokoření [
Ps 42:6 ,
Ps 42:12,; 43,5], úzkostlivou starost [
Ezek 4:16 ;
Ezek 12:18n], rozmrzelost [
1Sam 20:3], zármutek [
2Sam 19:2], mrzutost [jež se jeví ve tváři, opadlost tváře,
Gen 40:6, sr.
Dan 1:10], utrpení, neštěstí [
Deut 26:14], hlasitý nářek [
Jer 16:5, nejde-li tu spíš o náboženskou společnost naříkačů], zvláště však obřadný nářek nad mrtvým [
Gen 37:34nn ;
Gen 50:10n;
2Sam 1:12 ;
2Sam 14:2;
Ezra 10:6;
Job 29:25;
Ps 35:14;
Isa 60:20 ;
Isa 61:3;
Ezek 24:17], spojený s oblékáním smutečního šatu [
Ps 38:7 ;
Ps 42:10 ;
Ps 43:2;
Isa 50:3;
Jer 8:21 ;
Jer 14:2;
Ezek 31:15]. • Orientálec si totiž dával záležet na tom, aby jeho smutek byl patrný všem, zvláště šlo-li o truchlení nad smrtí někoho, kdo stál s pozůstalými v poměru smlouvy [sr. Davidovo truchlení nad Abnerem, k němuž donutil vraha Abnerova, Joába,
2Sam 3:12n ,
2Sam 3:31nn] anebo v těsném příbuzenství. Snad tu spolupůsobily i starověké názory na duši zemřelých a smutek byl částí starověkého kultu. Člověk ve smutku odložil všechny ozdoby [
Exod 33:4] i nádherná roucha [
Ezek 26:16], nemazal se olejem [2Š 14,2], neošetřoval své nohy, neupravoval vous, nepral šaty [
2Sam 19:24], roztrhoval šat nebo plášť [
Lev 10:6;
2Sam 13:31;
Joel 2:13], trhal vlasy i vousy [
Ezra 9:3] anebo si oholil hlavu [
Jer 7:29], ačkoliv to bylo původně zakázáno [
Lev 19:27 ;
Lev 21:5], protože to patrně souviselo s nějakým pohanským kultem; truchlící se oblékal v žíněné roucho [
Joel 1:8], sypal na hlavu popel [
1Sam 4:12;
2Sam 15:32], postil se [
Ps 35:13], plakal a naříkal [
Joel 1:8 ,
Joel 1:13]. *Kvílení. *Půst. Obyčejně bylo spojeno několik těchto výrazů smutku [
Gen 37:34;
2Sam 3:31n ;
2Sam 13:19 ;
2Sam 15:32;
Ezra 9:3 ,
Ezra 9:5;
Job 1:20;
Jer 41:5]. Do domu smutku přicházeli přátelé a kvílečky z povolání [
2Chr 35:25;
Jer 9:17n;
Acts 9:39] a flétisté [
Matt 9:23, sr. 11,17], pro něž bývaly uspořádány smuteční hostiny [
Jer 16:7]. Tak tomu bývalo v celém Orientě a je doposud. Doba smutku byla různě dlouhá: nad smrtí Mojžíšovou a Áronovou 30 dní [
Num 20:29;
Deut 34:8], sedm dní nad smrtí Saulovou [
1Sam 31:13], Egypťané drželi sedmdesátidenní smutek nad Jákobem, k čemuž bylo přidáno dalších sedm dní u Atádu [
Gen 50:3 ,
Gen 50:10].
SZ ví, že radost i zármutek patří nerozlučně k životu na tomto světě [
Pro 14:13;
Eccl 3:4], ale má za to, že je lépe pro člověka přebývat v domě zármutku než v domě veselí [
Eccl 7:4], a snaží se pochopit zármutek – a vůbec utrpení – jednak jako trest Boží, jenž stihl lidstvo pro hřích Adamův [sr.
Gen 3:16n; je to ostatně vidět i na hebr. výrazech rá‘ = zlo, smutek; ’áven = marnost, nepravost; smutek], jednak jako výchovný prostředek [
Ps 42:10 -
Ps 42:12;
Jer 31:13]. V eschatologické době spásy ovšem smutek a úpění nebude mít místa [
Isa 35:10 ;
Isa 51:11; sr. 25,8]. Smutek je pro SZ něco, co nemá být.
V NZ jde hlavně o sloveso lypeisthai [= pociťovati bolest, býti smutný] a podstatné jméno lypé [= bolest] a jejich odvozeniny, jež označují opak radování a *radosti [
John 16:20nn;
2Cor 2:3 ;
2Cor 6:10 ;
2Cor 7:8n;
Phil 2:27n]. Co se míní zá[r]mutkem v
1Pet 2:19, je jasné z veršů 20-23. Jde o utrpení, bolest, rány, útrapy »pro svědomitost vůči Bohu« [Škrabal; Kral. »pro svědomí Boží«], pro příslušnost k Bohu a spojení s Kristem [sr.
1Pet 3:13nn ;
1Pet 4:12nn]. V
Heb 12:11 má výraz smutný význam krušný, bolestivý. Ale ve většině případů jde o vnitřní, duševní bolest, smutek v našem slova smyslu. Ježíš Kristus se rmoutil [syllypeisthai původně = míti soucit] nad tvrdostí srdce těch, kteří pro puntičkářské zachovávání předpisů o sobotě byli necitelní k potřebám nemocného člověka [
Mark 3:5]. U
Luke 22:45 jsou snad omlouváni učedníci tím, že v Getsemane usnuli zá[r]mutkem [= úzkostí] a nechali svého Mistra samotného v nastávajícím zápase. Pavel měl »velký zá[r]mutek a ustavičnou bolest v srdci« nad nevěrou Židů a zavržením od Boha z ní plynoucím [
Rom 9:2] stejně jako nad osobním odporem, náboženským poblouzením a nepochopením, jež zažil v Korintě [2K 2,on]. Raduje se z toho, že mu byl ušetřen zá[r]mutek nad smrtí Epafrodita, jenž milostí Boží byl vytržen z nemoci [
Phil 2:27n]. Zvláštního rázu je smutek Ježíšův v Getsemane.
Matt 26:38;
Mark 14:34 tu užívají výrazu peňlypos = přesmutný. Bultmann s odkazem na
Jonah 4:9 překládá a vykládá: »Má duše je přeplněna takovým smutkem, že bych raději byl mrtev«. Je to smutek nad hříšností lidstva a nevystižitelností Boží spasitelné cesty, jež je proto tak těžká, že Otec po ní vede vlastního Syna.
NZ zná ovšem také smutek [zármutek] světa [
2Cor 7:10]. Bohatý mládenec odešel od Ježíše, »smuten jsa« [
Matt 19:22;
Mark 10:22;
Luke 18:23], protože nechtěl uznat nároky Ježíšovy. Herodes se zarmoutil, protože neměl dosti síly, aby odvrátil důsledky svého ukvapeného slibu [
Matt 14:9;
Mark 6:26]. Ap. Pavel mluví o zármutku, který »smrt způsobuje« [
2Cor 7:10; sr.
Matt 27:4n], protože nevede k pokání. Naproti tomu »zá[r]mutek podle Boha« [
2Cor 7:9nn], tj. v souhlase s vůlí a úmysly Božími, vede k poznání závažnosti vlastního hříchu, k pokání a tudíž ke spáse [sr.
Ps 51:4nn]. Počínání Korinťanů bylo Pavlovi důkazem toho, že zármutkem, který jim způsobil ostrým dopisem, působil na ně sám Bůh.
Avšak smutek křesťana má ještě hlubší kořeny. Souvisí nerozlučně se skutečností víry a v důsledku toho s křesťanovým*postavením mezi těmi, kteří Krista nepřijali. Podle
John 17:11 je sice věřící na světě, ve skutečnosti však je příslušníkem jiné oblasti [
John 15:19 ;
John 17:16]. Odtud pochází jeho smutek [v nejširším slova smyslu], pocit opuštěnosti a zakoušení toho, co Kristus předpověděl svým učedníkům při odchodu z tohoto světa [
John 15:18n ;
John 16:33]. Ale tento dočasný, jako důsledek křesťanovy víry však nutný smutek se jednou promění v trvalou radost [
John 16:20 -
John 16:22;
Rev 21:4], jejíž předjímku ovšem okouší věřící už na tomto světě, takže Pavel popisuje sebe i ostatní věřící jako »smutné, avšak vždycky se radující« [
2Cor 6:10]. *Rmoutiti [se].
U
Luke 24:17 je užito řeckého výrazu skythrópos = zasmušilý [sr.
Matt 6:16]. Řecké katéfeia u
Jas 4:9 znamená sklíčenost, zkroušenost, lítost.
